(unknown)

28. april 2011 at 16:12 | Susannah |  fuckThat
Aj keď je všetko totálne nanič, nemám tak zlú náladu. Momentálne :D.

Vyzerám síce stále hrozne, snáď ešte horšie ako hrozne (každým dňom sa presviedčam o tom, že je to možné :D) no proste viem, že to dokážem. Mám také to tušenie.. :) A naviac, mám rada ten pocit keď sa ráno zobudím a zistím, že som zas o niečo štíhlejšia :D Tak teraz si ho budem môcť užívať ešte niekoľko mesiacov :D. (snažím sa na to hľadieť trochu optimisticky)

Možno (určite) to nedotiahnem znovu na miss super štíhlosť (dúfam že už ani na miss super kostra :D) a už nikdy neoblečiem tú hromadu xs oblečenia, čo by možno teraz navliekla moja 10 ročná suseda, ale neprekáža mi to. (desatina môjho ja síce kričí, že klamem, no ja sa prispôsobím väčšine).

Mohla by som sebeviac chcieť byť drobná a štíhla, no nebudem. A aj keby, moja doktorka by ma znova poslala za psychiatričkou a tú už ja nechcem nikdy vidieť (kiež by to bola pochopila aj ona a netrepala sa mi do snov :D)
A naviac, s mojim perfektným metabolizmom by sa to neskutočne ťažko udržiavalo. A ja sa nechcem celý život trápiť a premýšľať len o jedle. A mať výčitky z každého sústa. A byť ako zmyslov zbavená keď sa niečo nepodarí podľa plánu...

Ale aj cez všetky tieto moje keci už teraz tuším, že budem chcieť ísť potom ďalej... No k tomu sa dostanem až za niekoľko mesiacov tak snáď už dovtedy naberiem trochu viac rozumu. Keďže to už budem dospelá. Podľa občianskeho, mentálne asi ťažko.. :D

Neviem síce, ako mi to teraz bude vychádzať so športom, aj keď snažiť sa budem :D. No mám už len mesiac na opravenie známok a nie je to teda nič moc (o klauzúrach radšej ani nehovorím). Dúfala som, že aspoň slovenčinu si zlepším slohovou prácou (vždy som ju mala za jedna) no mám taký dojem, že sa to teraz zmení :D. Tak hrozný sloh som asi ešte neodovzdala. No keď som pod časovým tlakom, neviem premýšľať. Ale tak uvidí sa, mne sa vždy všetko čo zrobím zdá málo dobré...

 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 versul versul | Web | 28. april 2011 at 16:18 | React

Ahoj, som rada, že znieš celkom veselo. Pozitívne myslenie ešte nikoho nezabilo, tak ho treba využívať :D:D
Kokso, celé to žranie/život/cvičenie, to je boj. Aj ja si niekedy vravím, ako každý deň bojujem za to, aby som si váhu udržala a viem, aká je to dlhá cesta. Ale zvládneme to. Určite sa nesnaž byť miss kostra, to by k ničomu neviedlo :) A vlastne, tie sedenie so psychiatričkou sú až také hrozné?

2 Rezzy Rezzy | Web | 28. april 2011 at 16:46 | React

ahojky, moc hezký článek, takové pozitivní myšlení se mi líbí :) přeju hodně štěstí v hubnutí, jsi silná a tak to snad potom nějak zvládneš ;) ale vím, že je těžké nechtít víc...
jaká byla vlastně ta tvoje psychiatrička? já měla předtím takovou divnou, ale teď už chodím k jiné a ta je celkem fajn... ani o jedné se mi ještě nezdálo, ale o psycholožce už jsem měla spoustu hororových snů, hodněkrát třeba že i říká, že musím znovu do léčebny nebo mě honí po městě a tak... pak se nemůže nikdo divit, že jsem u ní nervózní :D

3 Rezzy Rezzy | Web | 28. april 2011 at 18:12 | React

uf, tak to chápu... ty sny taky takové mívám, že jsem u psycholožky a ona mi říká, že musím znovu do léčebny apod... zvláštní je, že mám ve snech jen psycholožku a přitom zrovna ji mám celkem ráda, psychiatrička byla horší... s tou léčebnou... vím jaké to jsou silné vzpomínky, taky jsem jednou měla návštěvu rodičů, šli jsme do restaurace, já jsem je celou dobu přesvědčovala ať mě vezmou domů na revers, když jsme se vraceli, brečela jsem mamce na rameni a nechtěla tam jít... a mamka mi říkala, že se báli mě vzít domů, že jim doktorky řekly, že možná budu chtít, ale že to musíme vydržet... sice mě tam nakonec doktorky dlouho nedržely a byla jsem tam "jen" tři týdny, ale i tak, pamatuju si všechny holky co tam byly (s některýma jsem si párkrát psala) a všechny ty hrozné pocity a tu atmosféru... a hrozně bych si přála, abych tam nikdy nebyla, aby už se mi o tom nikdy nezdálo...
omlouvám se, že ti tady píšu o té hrůze, ale je to tak odlehčující napsat o tom někomu, kdo to chápe... myslím, že ty pocity znáš...

4 barumka barumka | Web | 28. april 2011 at 18:36 | React

Vis co? Nekam si tenhle clanek schovej (zemjena nektere pasaze) a precti si ho, az budes mit normalni vahu. Treba te to zabrzdi pred dalsim hubnutim:) Me na oslavy taky nikdo nezve, vlastne nikam...Ale uz jsem si zvykla:)

5 versul versul | Web | 28. april 2011 at 19:49 | React

My totiž máme stáže vrámci psychiatrie tento semester a aj budúci a tá pani doktorka je tam úžasná. Aspoň mne sa páči veľmi aj ako človek aj ako lekár. Tak je jasné, že keď ťa tam chcú zavrieť je to iný pohľad ako keď my sa tam chodíme rozprávať s tými pacientami. Ale kopu prípadov je takých, že im tam fakt pomôžu a po 2-3týždňoch liečenia sú to úplne iní ľudia (napr takí s depresiou)

6 versul versul | Web | 28. april 2011 at 21:25 | React

To hej, iní pacienti sú tam aj mesiace :D Ale iný je uhol pohľadu pacienta, lekára a medika. Ťažko povedať, ako by som ja reagovala, keby sa tam ocitnem ako pacient.

7 Rezzy Rezzy | Web | 28. april 2011 at 21:39 | React

jo, díky, našla jsem to :)
dietek se bojím, chci zmenšovat jídeláky co nejmíň, protože když moc uberu, přijdou větší chutě... ale teď už nevím co mám dělat no :-/ se to nějak seklo...
díky moc :) ta barva vlasů ale není moje... normálně mám takovou hnědo-zrzavou :) je zvláštní a myslím, že celkem originální... chtěla jsem na podzim vyzkoušet tmavší hnědou, ale byla to téměř černá :D před Vánoci jsem si ji dala ještě jednou na odrosty... měl to být smývatelný šampon (24 umytí), ale moje vlasy se té barvy asi nechtějí vzdát... ptala už jsem se i kadeřnice, co mám dělat když chci zpátky tu nazrzlou, ale nejlepší by bylo prý abych si to nechala odrůst, abych si ty vlasy nezničila... tak asi budu muset počkat no :-/ :D
ty sny... někdy jsem za ně ráda, mám i hezké a příjemné sny, ale občas se z nich ráno fakt chytám za hlavu... jednou za čas i ze spaní brečím, není to často, ale když už, tak je to pořádně... přijde mi to trochu trapné, připadám si vždycky jak malé děcko, jak brečí až se z toho skoro dusí...
taky lituju toho, jak jsem po příchodu z léčebny přibrala :( byla jsem tam hlavně aby mi nasadili vhodné léky kvůli úzkostem a depresím (v té době jsem měla i pár halucinací), ale tehdy jsem se taky zajímala poprvé o hubnutí a měla jsem 49... pár lidí (děti i nějaké učitelky a vychovatelky) se mě zeptalo - ty jsi tu kvůli anorexii, že? a já jsem říkala že vůbec, že s jídlem problém nemám... ale nic jsem nepřiznala právě proto, že jsem se bála, že by si mě tam nechali mnohem déle... při obědu a večeři mi bylo do breku, měla jsem dost zmenšený žaludek a nemohla to do sebe nacpat, ale doktorky si myslely že bych měla přibrat a sestřičky mě hlídaly... snažila jsem se dělat, že jsem v pohodě a tak, říkala jsem si, že to zvládnu, hlavně ať už jsem doma... průměrná doba pobytu tam byla 6-8 týdnů, někteří tam byli i mnohem déle no, nebo se tam museli třeba vrátit (např. jedna holka co měla anorexii, pustili ji domů a ona nejedla, tak tam byla další dva měsíce, bylo mi jí dost líto no... občas si s ní píšu a vypadá to, že teď už je celkem v pohodě)... nejkratší možná doba byla 3 týdny, pokud se problémy zlepšily a rodiče dítě chtěli domů... mí rodiče mě naštěstí chtěli domů co nejdřív...
no, když jsem se vrátila domů, tak jsem taky začala přibírat... na hubnutí jsem se vykašlala, možná za to taky mohly ty prášky... nepřibrala jsem moc, ale blbý pocit jsem měla obrovský... od září jsem zase hubnout začala ale neklesá to tak snadno jako předtím... možná štěstí možná smůla, záleží z jakého pohledu no...
jinak velké výkyvy nálad jsem měla ještě dlouho, ale poslední dva měsíce je mi fajn co se týká psychiky, ani se mi tomu nechce věřit :) sice někdy mě taky ještě něco znepříjemní den, ale už to neberu jako katastrofu...
když píšeš o léčebně ty, nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že někdy jsou ty léčebny jak ze středověku :-/ tak náhodně jsem četla už víc zkušeností různých lidí a někdy se mi nechtělo věřit, jak se tam k lidem chovají nebo jakým způsobem léčí, tím myslím např. těch x druhů prášků kdy ani člověk neví, na co všechno to je... nebo jak jsi psala že jsi tak dlouho neměla návštěvy apod... i když mi léčebna přišla strašná, někdy jsem dokonce i vlastně ráda, že jsem nenarazila na nějakou horší...

8 Rezzy Rezzy | Web | 28. april 2011 at 21:39 | React

jejda to je dlouhé xD

9 Rezzy Rezzy | Web | 28. april 2011 at 22:33 | React

jéjda, lapač snů mám taky :D asi rok... a pár dní po tom, co jsem si ho pořídila na pouti od indiána a pověsila nad postel jsem se v noci probudila a měla pocit, že někdo jede nehtama od mojí hlavy k oknu a úplně se zlekla co to je... mladší brácha začal brečet, já jsem volala mamku a ta nás vzala spát k nim do ložnice... a o pár hodin později jsem se probudila a hrozně jsem brečela, protože se mi zdálo, že se mi utopila prababička... takže tolik k lapači snů :D teď visí pod posteli a je mi to jedno, divoké sny jsem vždy měla a asi i mít budu no... akorát se mi asi střídají takové blbší a klidnější období, někdy si sny taky pořádně nepamatuju a nebo jsou dobré (létání, ježdění na koni atd.) a někdy prostě hrůza... u některých je mi hned po probuzení celkem jasné, jak na ně můj mozek přišel, protože si to hned dokážu dát do souvislosti s něčím, nad čím jsem nedávno uvažovala... ale někdy vůbec nevím no...
ty halucinace... ono to bylo takové zvláštní, protože někteří lidé co mají halucinace, jsou pevně přesvědčeni, že to byla pravda a to já jsem si někdy nebyla jistá... když si člověk ihned po té halucinaci sám uvědomí, že to nebyla pravda, tak se to myslím označuje jako pseudohalucinace... já vlastně doteď nevím, co jsem to měla, nikdo mi to ani pořádně nevysvětlil :-/ no jednou se mi třeba stalo (a to bylo zrovna o prázdninách kdy jsem byla úplně v pohodě) že jsem jela na kole po polní cestě u babičky... a koukla jsem se za sebe, protože jsem slyšela traktor a před tím traktorem jsem uviděla na kole černovlasého kluka, pár metrů za mnou... pak jsem se koukla dopředu a pak zas dozadu a on tam najednou nebyl - a nikde nebyla žádná odbočka, zastavila jsem a koukala kde jel, ale nikde jsem ho neviděla ani žádná mrtvola za traktorem nezůstala :D to jsem se dost divila... a pak když jsem měla ty deprese a úzkosti, tak se mi třeba zdálo, že vidím po posteli běžet svého potkana, který byl zrovna zavřený v přenosce... já na něho ještě volala a divila se, jak se tam dostal, pak mi došlo, že se mi to jen zdálo, protože jsem viděla že je furt v té přenosce... a ještě se mi třeba stalo, že jsem seděla u stolu, na něm stála porcelánová panenka, dívala jsem se na ni a ona začala mrkat a najednou jsem byla přesvědčená, že mě ta panenka nemá ráda... nebo jsem ležela večer už potmě v posteli a najednou se koukám, že lustr jako by se točil a houpal, ale dost, že to nemohl být průvan... je to takový divný pocit, člověk je zmatený nebo vyděšený z toho, co viděl, bojí se toho jako by to bylo opravdové, ale přitom ví, že to je divné a že se to prostě nemůže stát... jinak člověk to nemusí jen vidět, taky se mi třeba jedou večer zdálo, že slyším nějaký "zlý" smích, takový tichý, nebo se mi zdálo, že cítím ve svém pokoji rum a jindy zase benzin... ale u takových už si člověk nemůže být moc jistý, jestli to třeba jen nešustil nějaký sáček nebo jestli ty pachy nejdou z venku, takže to zas tak moc neřeším...
to s tou autistkou je teda drsné :-/ my jsme tam měli třeba jednu takovou holku, která byla prý hrozně zlobivá - že házela doma po mamce i nože nebo co... ty sestřičky se k ní chovaly pořád tak nepříjemně, jen ji okřikovaly, když je objímala tak se odtahovaly... ona byla teda asi fakt dost střelená, ale myslím, že takhle jí nepomůžou, neustálým vyhrožováním a ukazováním nezájmu a tak... jednou ji taky zavřely do jednoho pokoje když "zlobila" (jen se někomu posmívala, už nevím za co a komu...), ona začala vyvádět a tak dlouho vřískala a bušila do dveří, až ji sestřičky píchly uklidňující injekci a ona pak omdlela na večeři jak z toho byla unavená :-/ přitom si myslím, že kdyby jí do toho pokoje nezavřely, tak to tak daleko zajít nemuselo... já třeba uznávám, že sestřičky a doktorky nemusí mít vždy špatnou náladu, ale to co se někde děje mi už nepřijde jako občasná špatná nálada, ale každodenní nepříjemné chování a někdy snad i jakýsi pocit moci :-/

10 Lauren. Lauren. | Web | 30. april 2011 at 12:08 | React

Pokud chceš 90-ti % slevy, tak jezdi po zimě, nebo v létě. :D to těch slev je všude plno. :D
taky se nechcu celý život trápit jídlem, a přemýšlet nad každým soustem, co sním. Ale říkám si, že jestli chci být perfektní, musím pro to něco udělat, a něco si vytrpět.. stejně jako některé ženské chco být krásné, a chodí na plastiky, já budu hubnout.. :D :)
nedokážu s tím přestat...

11 kristenskinny kristenskinny | Web | 1. may 2011 at 12:35 | React

huráá..konečne píšeš..:) mám radosť...moja energia prichádza ale na durhý deň je preč..:) sila ma opúšťa je to strašne ťažké..:( aj ja ti držím palce :)..ja som pod časovým nátlkaom neustále..:( a dúfam,že budeš myslieť optimisticky aj naďalej..:)

12 Enliven Enliven | 1. may 2011 at 12:40 | React

Hurá, Susan je zpět :)

Jsem ráda, že jsi se připoměla u mne na blogu, pač když jsem sem chodila, tak ty stále nikde...nikde...a nikde... :)

Neboj...všechno se v životě nějak zvládne...člověk se nesmí jen vzdát...můžeš upadnout, ale zase se musíš zvednout...což vidím, že jsi udělala, super :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.